Bambi klub

Sympatická moderátorka patří k televizním stálicím. Kromě práce se hlavně snaží být doboru mámou.

Baví vás zpovídat politiky? 

Baví, ale je to náročné. Myslím si, že nejnáročnější z toho, co jsem kdy jako novinářka dělala. Obtížná je hlavně příprava. Snažíme se, aby hosté byli aktuální, a někdy se stane, že jméno známe až ve dvě hodiny odpoledne. Příprava je pak hodně hektická a rychlá. Naučila jsem se tedy hodně rychle číst. Uznávám ale, že je to trochu povrchní.

Na nabídku moderovat Interview ČT24 jste kývla hned nebo jste váhala? Přemýšlela jsem. Hlavně mi šlo o to, jak často budu muset být v práci. Nechci ještě pracovat na plný úvazek, protože mám malé dítě, druhé ve střídavé péči a kdybych byla v televizi na celý úvazek, úplně bych se míjela s Viktorem (synem z prvního manželství s Robertem Zárubou, pozn. aut.). Moji nadřízení mi ale vyšli vstříc, takže pracuju každý druhý týden, za což jsem ráda. Volný týden přijde vhod už kvůli náročnosti přípravy pořadu.

Jak taková příprava vypadá?
Každý den je potřeba přečíst dost vysoký stoh papírů, projít noviny, zpravodajské servery, komentáře a vplout do tématu, byť do hloubky chodit nemusíme. Ani by to nebylo dobré. Máme hrát roli normálního zvídavého diváka, který není stoprocentně zasvěcený do problému.    

Smíte dát najevo svůj názor?
Ten já neříkám, ale diváci to někdy nechápou. Jsem totiž v roli oponenta. Když přijde někdo, kdo hájí zájmy Ruska, já musím hájit zájmy druhé strany a obráceně. Vždycky říkám protiargumenty. Někteří lidé mi pak píšou, že jsem rusofil, ukrajinofil, rasista, válečný štváč a já nevím, co ještě. Ale já se tak opravdu necítím.

Dostáváte hodně nepříjemných dopisů? 
Docela ano. Nedávno jsem se pustila do debaty s pánem, který mi napsal, že jsem nemehlo, které on odmítá z koncesionářských poplatků platit. Kvůli jedné otázce, kterou jsem z jeho pohledu nepoložila úplně šťastně. Napsala jsem, že svou práci dělám téměř dvacet let, mám vysokou školu a to, že jsem nemehlo, mi naposledy řekla moje máma, když jsem byla ještě dítě. Lidi, kteří soudí bez znalosti toho, jak pořad vzniká, nechápu. Přijde mi, že jsou často nesoudní. 

Dostala jste se někdy k tématu, ve kterém jste si nebyla úplně jistá?
Jistá si nejsem často. Nemám takový záběr, který ten pořad obsahuje. Jistější jsem v tématech, která se týkající práva nebo soudnictví. Ekonomické nebo energetické věci ale často konzultuju s kamarády novináři, kteří mi poradí, co je teď aktuální, na co je potřeba se zeptat. Ráda si nechám poradit, protože nemůžu vědět všechno.

Někteří hosté se evidentně snaží moderátora převálcovat. Stalo se vám to?
Stalo se to kolegyni, jejíž host byl neurvalý, drzý a neslušný. Když jsem se na to dívala, bylo mi jí líto. Mně se naštěstí nic podobného ještě nestalo. Někteří hosté se po nepříjemné otázce uzavřou, jsou odtažití. Ne všechny dotazy jsou pro ně příjemné. Ale nestalo se mi, že by někdo ze studia odešel vyloženě naštvaný.     

Míváte před pořadem ještě trému?
Pokaždé. Když naproti mě sedí někdo, koho znám, tak to je v pohodě. Ale nikdy nemůžete vědět, co se v živém vysílání stane. Třeba se hostovi udělá špatně, nebo se udělá špatně mně. Situací, které můžou nastat, je strašně moc.

Vychováváte celkem pět dětí, jak to zvládáte?
Máme v počítači rozpis, který občas vytiskneme, abychom věděli, kdy je kdo u nás. Viktor je ve střídavé péči týden tady a týden u svého táty Roberta. A synové mého muže Petra tu jsou jedenáct dnů v měsíci – každou středu a ob víkend. Dovolené plánujeme už v dubnu, protože do hry je zapojeno ještě mnohem víc lidí, noví partneři a jejich děti. Je to trochu jako šachová partie nebo křížovka, ale zatím to zvládáme.

Střídavá péče byl váš nápad? Vyhovuje vám?
Je to spíš kompromis, protože Robert stál o to, být s Viktorem víc. Podmínkou je blízké bydlení obou rodičů a jejich schopnost se domluvit. Viktor má většinu věcí dvojmo – tady i u táty, jen potřeby do školy a na fotbal si přenáší. Já ho po týdnu u nás v pondělí odvezu do školy a tatínek ho odpoledne vyzvedne. A naopak. Takže si zabydlel dva pokojíčky, slaví dvoje Vánoce i narozeniny. Nevýhodou je, že si občas něco zapomene, ale naštěstí je to kousek a může si pro to skočit.

Je obdivuhodné, jak výchovu tolika dětí zvládáte. Bylo těžké sžít se dohromady?
Na výchovu máme malinko rozdílné názory, Petr děti na můj vkus moc rozmazluje. Když někam jede, ptá se, co jim má přivézt. Odpovídám, že maximálně nějakou dobrotu, protože všechno mají. Já bych je držela víc zkrátka. Ze začátku bylo těžké vybalancovat, aby vlastní děti nežárlily, když se jejich rodič věnuje i ostatním. Konflikty mezi dětmi a novými partnery jsou asi vůbec nejtěžším bodem, na kterém může všechno ztroskotat. Nějakou dobu jsem byla možná přísnější na Viktora, protože razím teorii, že nevlastní děti se snažím nevychovávat. Když se mi něco nelíbí, tak jim to samozřejmě řeknu, ale zásadní věci nechám na jejich mámě a tátovi. Nesnažím se je předělat, jsem spíš parťák.

Shodnou se kluci v zájmech?
Viktor chodí s nejstarším Petrovým synem Markem do stejné třídy na humanitní gymnázium, sedí spolu dokonce v lavici, takže nic neutají. Dalšímu, Ivanovi, je dvanáct, Davidovi devět a všichni dohromady se vyřádí. Běhají po zahradě, hrají basket nebo fotbal. Na počítač mají limit hodinu denně. Nechci, aby strávili celý den u mobilů, tabletů a nevím čeho ještě. Snažím se, aby se uměli zabavit sami.

Jak se v tom ryze mužském světě cítíte vy?
Je mi dobře. I náš kocour je chlap. Ráda se zapojuju i jinak, než že jen vařím a uklízím. S Viktorem jsem byla zvyklá hrát si po klukovsku, takže jsem jen rozšířila záběr. Nejvíc mě baví hrát společenské hry a karty. U těch tří nevlastních oceňuji, že nejsou sobci, jsou zvyklí se dělit a jsou dost samostatní. Když přijdou, tak jejich první otázka je, co vařím.

A co vaříte?
Shodli jsme se zhruba na deseti jídlech, která točíme dokola – hlavně špagety, palačinky, rizoto, pečené kuře, Viktor miluje krupicovou kaši. Radost jim udělám i palačinkami. S těmi ovšem strávím u sporáku tři hodiny, protože pět kluků jich spořádá opravdu hodně. Jednou jsme to počítali a bylo jich 69! Občas vyzkouším i něco nového a kupodivu se mi zatím daří. Hodně taky peču, protože kluci mají rádi koláče a buchty.

Kupujete biopotraviny?
Občas ano. Zásadně si kupuju jeden biojogurt, který mi opravdu chutná a když vidím něco zajímavého, tak si to taky koupím. Rozdíl mezi normální mrkví a biomrkví v syrovém stavu poznám. Jsou ale věci, u kterých ten rozdíl není velký, proto nejím jen bio. Obecně ale platí, že si ráda připlatím, když budu vědět, že to je dobré a má to nějakou přidanou hodnotu. 

Taky si něco pěstujete doma?
Jenom bylinky, měsíční jahody a maliny. Ale hodně věcí pěstují moji rodiče a toho já využívám, dostáváme od nich česnek, brambory i vajíčka. Brambory ze zahrádky chutnají fakt jako brambory a rajčata mají rajskou chuť.

Jste krásně štíhlá, držíte nějaké diety nebo se zkrátka jen nepřejídáte?
Snažím se nepřejídat, posledních pár týdnů jsem vynechala sladkosti a rohlíky, protože v mém věku už mi nestačí jen chodit pravidelně cvičit. Je to dřina a odříkání, vejít se v práci několik let do stejné velikosti kostýmů a sukní. Ale zatím se mi to naštěstí daří.

Jak po náročném dni dobíjíte baterky?
Pravidelně a opravdu ráda chodím cvičit do posilovny a na různé lekce cvičení, při kterých se formuje tělo. Ve fitku máme partičku šesti holek, se kterými chodíme cvičit. Jednou za měsíc se sejdeme u vína a probereme úplně všechno, co se dá. To je bezvadný relax!

Zapojíte do sportování i manžela?
Chodíme s Petrem společně do posilovny, jezdili jsme na kolech a na bruslích, o všem si hodně povídáme. Nenosí si práci domů, což je pro mě zásadní rozdíl a úžasná novinka. Když přijde, zavře dveře a věnuje se jen rodině. Od začátku oceňuji jeho hezký vztah k dětem, ke všem bez rozdílu. To byl pro mě hodně podstatný moment. Hraje s nimi hry, jezdí na výlety, pořád jim vymýšlí program. Nesedne si, nedá nohy na stůl a nečte noviny.

Jak často spolu chodíte do přírody?
Do přírody chodíme poslední dobou hodně často a rádi. Pořídili jsme si totiž pejska, který moc rád nosí klacky, takže vyrážíme pravidelně na dlouhé procházky do Čimického údolí.  

Máte nějaké oblíbené místo, kam se ráda vracíte?
Oblíbené místo je u mých rodičů, tam se vracím moc ráda. Je tam vždycky dobře navařeno, s maminkou a dětmi hrajeme různé stolní hry a v létě tam máme k dispozici bazén. Takže nám tam nic nechybí.

A když zrovna nejste u rodičů, co vám jen tak udělá dobře?
Čaj z čerstvé máty, a když jsou levné pomeranče nebo jablka, tak jich nakoupíme víc a děláme si džusy. Taky si občas upečeme kváskový chleba. Ze všeho nejraději ale ležím se synem v posteli a čtu mu pohádku. On je ještě takový mazlivý. A potom si čtu já. Taky se ráda koukám na zahraniční seriály na HBO. Můj nejoblíbenější je Homeland, česky Ve jménu vlasti, o boji proti teroristům. A pak taky Knick, doktoři bez hranic. To je zajímavé, i když trochu drsnější.

Vizitka:

• Světlana Witowská se narodila 6. ledna 1973 v Praze
• Vystudovala Právnickou fakultu, pracovala v MF Dnes, ČTK, České televizi, na Primě, v současné době ji můžeme vídat v pořadu Interview ČT24
• Na Primě moderovala hlavní zpravodajskou relaci spolu s Romanem Fojtou
• Byla vdaná za sportovního komentátora Roberta Zárubu, se kterým má čtrnáctiletého syna Viktora.
• V roce 2010 se provdala za bankéře Petra Witowského, o rok později se jí narodil syn Filip.

text a foto: Jana Tržilová