Měli jste doma dítka, co si chtěla povídat a byla vždy připravená pomoci? Stačilo pár let a odpovídají jednoslovně, zavírají se v pokoji a na prosbu o pomoc slyšíte „tvl“ či „wtf“...
Gratuluji, vaše mládě právě vstoupilo do puberty! Ano, proces dospívání může být pro mnohé rodiče náročný, ale vězte, že ještě horší je pro samotné děti. Přeměna z dětí na dospělé pro ně není vůbec nic jednoduchého, navíc hormonální gejzír, co v nich probíhá, občas zahalí i mozek. Nemluvě o tělesných změnách, náladách a emočních kolotočích a různých pochybnostech, které jsou v tomto období na denním pořádku. Ale pozor, než začnete se spoustou stížností na své potomky, je třeba si uvědomit, že v období puberty tak trochu sklízíme, co jsme doposud zaseli...
Kdy to začíná
Už jsem se několikrát setkala s dětskými výjevy, které působily jako předskokan puberty, u školkových dětí. Projevovalo se to fekálním humorem (bobeček, hihi), nevhodnými připomínkami ohledně genitálií na veřejnosti a tak podobně. Reálná puberta však začíná zhruba kolem deseti let u dívek a u chlapců okolo dvanácti let. Dnes se často hovoří o předčasné pubertě, takže u někoho se může projevovat i v nižším věku. Ostatně i první menstruace u dívek se posouvá ze standardních dvanácti až třinácti let na deset. Slyšela jsem i o dívkách, které začaly menstruovat dokonce osmi letech. Dospívání pak podle odborníků vrcholí až ve čtyřiadvaceti letech! Takže nečekejte, že s úderem osmnáctin potomek překotně zmoudří a bude „dospělý“.
Ona je náhle jiná
Může se vám zdát, že se vaše dítě proměnilo doslova přes noc. To je dáno tím, že změny v mozku dospívajících se skutečně dějí skokově – jejich psychický vývoj totiž neprobíhá lineárně, ale skokově. V mozku se ta změna nějaký čas střádá a až poté se projeví navenek. Dítě se tak doslova ze dne na den posune, co se týče uvažování i vnímání světa. Zde tedy neplatí žádné tabulky ani vzory jiných adolescentů. V mozku se zkrátka nová spojení musejí nastřádat a až následně se projeví navenek – „divným“, jiným chováním.
Evolučně se tento fakt vysvětluje tak, že příroda chce od mladých, aby byli neohroženými průzkumníky a objeviteli, kteří přicházejí s inovativními nápady a řešeními. Proto jim šedou kůru, která zodpovídá za regulaci chování a ctění pravidel, lehce vypíná, a tím vyvolává nejen vývojové, ale i evoluční skoky.
Touha po soukromí
Ačkoliv se váš potomek může tvářit, že o vás absolutně nestojí a byl by nejraději, kdybyste se o něj zcela přestali zajímat, opak je pravdou. Jen je potřeba se jaksi naladit na jeho vlny a komunikovat vhodně. Ostatně – komu z vás nelezla na nervy každodenní otázka „Co bylo ve škole?“
Samozřejmě, pokud jste neměli komunikaci s dítětem nějak „rozjetou“ před pubertou, tak rozhodně nečekejte, že to přijde nyní. Děti nás právě nyní potřebují, ale nesmí to být invazivní touha po detailech z akce, kde byly se spolužáky (ostatně s tím bych se doma také rozhodně nechlubila!).
Teenageři prostě touží po svém vlastním prostoru a za mě je určitě dobré jim ho dopřát. A že má v pokoji bordel? Tak tu místnost prostě přestaňte navštěvovat, jen zpovzdálí monitorujte, zda to ještě nepřesáhlo únosnou míru.
Změny nejen fyzické
Kromě standardních proměn těla – jako je pubické ochlupení a změny genitálií, formování postavy, zvýšení produkce mazových žláz (a s tím související akné) či proměny hlasu a nově objeveného tělesného zápachu dochází také k výrazným změnám imunitního systému. Objevovat se mohou i ortopedické problémy – díky rychlému růstu (v tomto období děti vytáhnou až o 12 cm za rok), dočasně také i zvýšený krevní tlak a puls, syndrom studených končetin a rudnutí v obličeji a krku. Všechny tyto „novinky“ příliš sebevědomí už takto rozháranému dospívajícímu nepřidají. Samostatnou kapitolou jsou pak emoce a psychika, které jsou v tomto období jak na horské dráze a musí se vyrovnávat s celou řadou neznámých pocitů. Puberťák si také více a více uvědomuje svou osobnost a nebojí se vám to odprezentovat po svém.
Komunikace je nutnost
Ač to vypadá, že se s mládětem prakticky nedá mluvit, zkuste najít jeho frekvenci a komunikovat. Trochu vám to ještě může zkomplikovat slovník; nedávno jsem poslouchala, jak syn komunikuje se svými spolužáky, a téměř jsem jim nerozuměla. Ono už jen mutování v kombinaci s absolutně nulovou artikulací dá zabrat, natož ještě slovíčka či spojení typu „oudží, na flex, gejmsa“ a podobně... Přes tyto mezigenerační jámy to prostě zkoušejte. Je ideální, když dítě ví, že jste jeho přístavem, může přijít, když něco provede, svěřit se s problémem, cítí z vás i nadále lásku, a to tu bezpodmínečnou. Je to někdy náročné, ale já věřím, že to jde!
Samostatnost a svoboda
Dvě hodnoty, po kterých dospívající potomek touží. Dopřejte mu je, ale i lehce přibalte pár pravidel a povinností. Ono být samostatný, když máte vše naservírované přímo pod nos, se téměř vylučuje. „Chceš někam jet?“ „Prima, ale o vše se postarej sám.“ Nechte některá rozhodnutí na dítěti, vysvětlete mu, že pomáhat je fér, že to není „buzerace“ rodičů, ale spravedlivá dělba povinností mezi lidmi, co žijí pod jednou střechou. Opět je tedy nutné mít už návyky z dětství – pokud dítě nikdy nic dělat nemuselo, určitě není vhodná doba s tím začít v tomto období vzdoru, prosazování osobnosti a vyhranění se. Puberťák navíc naše pokyny potřebuje vnímat spíše jako dohodu než jako rozkaz. Takže na příkazy typu: „Okamžitě to udělej, protože jsem to řekla,“ rovnou zapomeňte…
Touha ignorovat či obcházet pravidla
Je přirozené, že se v této době bude dítě pokoušet pravidla obcházet (dokonce by bylo divné, kdyby to tak nebylo). Pokud jsou tato pravidla dobře nastavená, mohlo by se podařit najít zlatý střed, kdy bude spokojené dítě i vy. Škodlivé jsou oba extrémy – extrémní direktivnost a neustálá kontrola (v tomto stavu dítě utíká ke lžím a podvodům) i absolutní volnost zcela bez pravidel (to je zmatek pro obě strany a cesta do problémů).
Podporujte dítě v jeho koníčcích, zájmech, byť mohou být na míle vzdálené od vašich vizí. Zajímejte se o to, co ho baví, jaké věci sleduje na sociálních sítích, o jakou módu se zajímá a jaké má sny. To všechno prohlubuje váš vztah a vzájemnou důvěru.
Ty ještě spíš?
Děti v pubertě mají mnohem větší potřebu spánku, a to dokonce i ty, co patřily v dětství do skupiny ranních ptáčat. Samozřejmě také chodí spát později, protože jít spát brzy je fakt trapný. Málokdy se tak stane, že by puberťák vylezl z postele před osmou ranní, někdo to má posunuté až na desátou hodinu. Může vám to sice lézt na nervy, ale nechte je spát. Mláďata v hormonálním rozpuku trpící nedostatkem spánku mají pak horší schopnost soustředění, daří se jim hůře ve škole a mají větší sklony ke smutkům a splínům.
Náš Jeníček je zlatý, žádnou pubertu neměl!
Tak tady je potřeba zbystřit. Puberta je naprosto přirozený proces dospívání a utříbení osobnosti a také svým způsobem osamostatnění od rodičů. Praxe často ukazuje, že děti, které se nevyřádily v pubertě, tedy věku k tomu určenému, si tuto potřebu kompenzují později, často i ve zralém věku. Mají nějakou potřebu to dohnat. A taková zastydlá puberta u padesátiletého Jeníčka, to bych vám tedy opravdu nepřála…
Zkuste toto občas náročné období přečkat a konejšit se faktem, že to opravdu jednou skončí, s dítětem, tedy toho času už dospělcem, se názorově zharmonizujete a na tyto chvíle budete jen s úsměvem vzpomínat. Hodně pomáhá (alespoň mně) vrátit se do času vaši vlastní puberty – touto optikou rázem zjistíte, že se vlastně nic tak zvláštního neděje…
Náš tip:
- Pro dospívajícího – Joalis Emoce – opravuje negativní emoční vzorce v těle, poškozující emoce, poruchy emocionality a posuzování emočního náboje situací.
- Pro rodiče – Joalis Relaxon – přípravek na uvolnění, relaxaci a zvládání náročných situací.