Zpracování informací a hledání souvislostí je pro život důležité. Vzdělání k tomu má dopomoci.
Navzdory okolnímu světu děti rostou. Nejprve je se slzou v oku vyprovázíme do mateřských škol, abychom je mrknutím oka předávali paní učitelce do první třídy. Protože čas má zvláštní schopnost v určitých momentech zrychlit, než se nadějeme, je tu pátá třída a první opravdová zkouška vědomostí. Přijímací zkoušky. Víceletá gymnázia jsou pro někoho darem, pro jiného prokletím. Co byste měli před tímto krokem zvážit?
Práce s informacemi a hledání souvislostí
Vzdělání bylo před řadou let jasnou cestou k „lepšímu“ životu. Zatímco v dobách 19. století (a dříve) lepší život znamenal zejména možnost přežít a uživit zbytek rodiny, nyní, v době blahobytu západního světa se význam nepříjemně posunul. Více než o přežití jde o prestiž, a to často tu rodičovskou. Je třeba zdůraznit, že vzdělání (tedy schopnost nejen sběru informací, ale zejména hledání souvislostí mezi nimi) je svým způsobem jedinou cestou, jak vybudovat spokojenou, zdravě sebevědomou společnost. Teprve jedinec, který je schopen uvidět v informacích souvislosti se nenechá jen tak vystrašit, tedy ani ovládat. Otázkou zůstává, jaký druh vzdělání je ten pravý právě pro vaše dítě.
Systém vzdělávání
Systém základního státního školství je budován tak, aby byl přístupný všem. Proto někdy tempo třídy, navzdory osnovám i úsilí učitele, poněkud pokulhává. Vždy záleží na skladbě žáků ve třídě. Není se tedy čemu divit, že rodiče dětí, které vykazovaly výrazně lepší studijní výsledky (často je učení i bavilo) a ve stávající třídě se nudily (a nabyly mylného dojmu, že to vždy zvládnou levou zadní) chtěli něco víc. Již za první republiky vznikala víceletá gymnázia, kam se po složení přijímacích zkoušek přesouvali nadanější žáci. Po roce 1990 se český stát k tomuto modelu vrátil. Jenže jako s každou „dobrou“ myšlenkou, i zde sny trošku pokřivila realita. Mnozí rodiče jsou přesvědčeni, že jejich dítě „musí“ na víceleté gymnázium, a to navzdory jeho výsledkům v dosavadním studiu i schopnostem. Gymnázium tedy nebývá o nadaném dítěti, ale často o průměrném žákovi a jeho schopnosti (či tlaku rodičů) se nabiflovat látku potřebnou pro zkoušky.
Přijímačky začínají mnohem dříve
Mnoho rodičů spoléhá na to, že jejich dítě je chytré. Skutečně tomu tak může být, jenže přijímací zkoušky na víceletá gymnázia, stejně jako ty v 9. třídě jsou o něčem jiném. Samozřejmě počítají s určitou mírou chytrosti/nadání jedince, ale samotné zkoušky jsou postaveny jinak – styl i způsob uchopení dosavadních znalostí se od toho na běžných školách velmi liší. Dítě tedy musí projít doslova tréninkem, aby pochytilo „logiku“ testů a též doplnilo znalosti, protože daná látka se na základních školách v té době ještě neprobírá. Nemine vás proto určitá domácí nebo lépe odborná příprava. Existují specializované roční kurzy, kde se dítě na zkoušky doslova tvrdě . Oproti minulosti lze tyto kurzy absolvovat částečně i online.
Den otevřených dveří
Další z akcí, kterou byste neměli minout je den otevřených dveří jednotlivých škol. Projděte si areálem, zjistěte si, jak je škola organizovaná, co nabízí vedle samotné výuky (kurzy, doplňkové předměty, výlety, lyžařské zájezdy, jídelna…). Zkuste si vyhledat takovou instituci, která bude svým zaměřením dítěti vyhovovat. Existují školy zaměřené všeobecně, ale také s důrazem na hudbu, jazyky, matematiku… Nepodceňte ani způsob dopravy. Bude dítě jezdit samo nebo jej budete vozit? Vyhledejte si nezávislé reference, v tomto směru skvěle působí sociální sítě a různé skupiny rodičů. Nezapomeňte však, že někdy je za recenzí schovaný nesouhlasný rodič, jehož dítě na školu prostě nebylo připraveno.
S odřenýma ušima
Dříve než se pustíte do gymnazijního kolečka, je třeba si připustit jednu věc. Pakliže dítě poctivě dřelo celý rok a složí přijímací zkoušky lidově řečeno „s odřenýma ušima“, je třeba počítat s tím, že bude i nadále potřebovat vaši podporu. Pokud na základní škole bylo jedničkář nebo dvojkař, může se to lehce zhoupnout k trojkám anebo reparátům. Připočítejte pravděpodobný domácí boj, který budete s dítětem pravidelně vést ohledně tématu učení. Dítě se jednoduše bude muset učit. Otázkou tedy zůstává, zda vám toto úsilí (nebo vědomí, že je na gymplu) opravdu stojí za to anebo raději upřednostníte klidnější čas, kdy dítě třeba jen potřebuje dozrát. Jen pro úplnost: výsledkem víceletého a čtyřletého gymnázia je stejná maturita!
Co když se to nepovede?
Ať už jsou důvody k touze po víceletém gymnáziu jakékoli, je dobré počítat i s variantou, že výsledky ve zkouškách (i třeba dobré) nebudou stačit k přijmutí, a to ani po odvolání. Pocity zklamání jsou určitě v danou chvíli na místě, ale setrvávat v nich další roky a v pravidelných intervalech toto „selhání“ dítěti otloukat o hlavu už rozhodně motivační není. I když můžete mít představu, že dítě se pod vaším tlakem bude chtít zlepšit, výsledkem může být pravý opak. Odmítne se pouštět do čehokoli nového, přestane si věřit a i v dosud zvládané látce začne pokulhávat. Druhým extrémem je, že se vám bude snažit za každou cenu zavděčit a své zájmy i danosti potlačí. To k všeobecné spokojenosti pravděpodobně také nepovede.
Ne každé chytré dítě patří na gympl
Pro mnohé je překvapením, že ne každé „chytré“ dítě je materiálem na víceleté gymnázium. Jak už jsme naznačili, není to o „jít si zkusit“, ale o tvrdé práci minimálně půl roku, spíše rok před samotnými zkouškami. A dítě jednoduše nemusí být na tuto aktivitu psychicky zralé. Z hlediska vývoje je pro něj možná více vyživující, když zůstane v prostředí, které zná, s kamarády, ke kterým má důvěru než se vydávat na cestu do neznáma dřív, než je připraveno. Ať už si myslíme cokoli, přestup ze základní školy na gymnázium je velkým šokem pro každého. Zvažte také, zda by se kvůli rozvrhu na nové škole dítě nemuselo vzdát svých oblíbených koníčků.
Úskalí víceletých gymnázií
Největším úskalím víceletých gymnázií bývají ambice a očekávání rodičů. Dávat hranice a podporovat danosti dítěte je samozřejmě jedním z úkolů rodičovství, ale nemělo by se tak dít ve smyslu „rodinných tradic“ (rodina právníků, lékařů…) či vytouženého společenského statusu. Paradoxně právě rodiče s univerzitním titulem před i za jménem bývají ve vztahu ke vzdělání svých dětí urputní. Prostě chtějí, aby jejich děti byly někým, jako jsou oni. Často minou, že dítě, i když možná chytré, má úplně jiné předpoklady. Místo hudebníka, truhláře, kadeřníka či architekta tak nešťastné dítě sedí doma a učí se na budoucnost, po které netouží. Podobný scénář může čekat děti, jejichž rodiče z nějakého důvodu nemohli studovat nebo dělat to, co chtěli a tak své sny chtějí realizovat prostřednictvím svých dětí.
Zkušenost se hodí vždy
Zkoušky na víceleté gymnázium jsou rozhodně zajímavou zkušeností, a to v mnoha ohledech. Svým způsobem je to první trénink na jiné velké události v životě (maturita, zkoušky na vysokou školu, promoce, přijímací řízení…). Jsou skvělým příkladem toho, že někdy je třeba opravdu silná vůle a pravidelnost, abychom něčeho dosáhli. Také nás to může naučit, že i když ze sebe vydáme opravdu maximum, nemusí dojít k zamýšlenému výsledku. Ostatní jednoduše mohli být v danou chvíli lepší. Co tato zkušenost neříká je, jak to bude dál. Možná je pomyslným mezníkem k tomu „začít něco dělat“ anebo naopak vydat se jinudy.