Učíme se celý život. Přesto se s nástupem do školy mnohé pro dítě změní. Jak ho motivovat k učení?
Během kovidových restrikcí si řada rodičů vyzkoušela, že být učitelem není vždy procházka růžovým sadem. Ba naopak, dost často je to adrenalinový zážitek podobný procházce po minovém poli. Přesto je vzdělání důležité. Nejen pro samotná data, ale i jako podpora nových mozkových spojení, schopnost orientace v situacích i prostoru nebo myšlení v souvislostech. Jak tedy dítě motivovat k učení?
Není jedné metody
Zaručených vzdělávacích metod, postupů a technik naleznete mnoho. Bohužel ne všechny jsou uzpůsobené západnímu natož českému myšlenkovému procesu. A tak místo užitku následuje nepříjemné rozčarování.Dítě látku neumí a vám škube oční víčko.Nezoufejte, to vás totiž k cíli neposune. Co vás k cíli popostrčí je vnímání dítěte. Začněte třeba tím, že dítěti ukážete, jaké silné stránky má. A vysvětlete mu, že tyto silné stránky mu pomohou v oblastech, kde trochu (a někdy i víc) té síly chybí. Každý máme navíc způsob, jak látku chápeme nejlépe (někdo čte, někdo se dívá na video, jiný poslouchá nebo se hýbe). Vypozorujte, co funguje u vašeho dítěte a kombinujte. V životě totiž není nic oddělené a vzájemně si lze v různých oblastech pomoci.
Navlečte učení na hru
Zjistěte, co dítě baví nejvíc. Jsou situace, kdy bez naučení se látky se dál nepohnete – vyjmenovaná slova, násobilka, slovní druhy nebo slovíčka cizího jazyka. Na druhou stranu je mnoho předmětů, kde je třeba pochopit princip. A zde je velký prostor se nějakou metodou inspirovat. Pokud je dítěti bližší lego, zkuste zlomky pomocí kostiček. Pokud rádo vaří, krájejte třeba brambory. Cizí jazyk se lze učit i na praktických věcech a situacích. Nebojte si polepit byt dvojjazyčnými papírky. Každopádně opusťte (de)motivační věty typu: „Ty se to prostě naučíš a basta.“ Nenaučí anebo hned zapomene. Pod pohrůžkou tresu se i nám špatně funguje a dítě na tom nebude jinak. Víc než povinnost, ke které pak následuje „motivace“ (podprahový donucovací prostředek) je lepší dítěti ukázat, proč se učit.
Pozor na kontrolu
Snaha rodičů svému dítěti poskytnout to nejlepší někdy vede i k nepřiměřené kontrole. Doslova dítěti při učení stojí za zády. V intenzivnějším případě pak výuku komentují, neustále dítě napomínají, opravují. Takový rodič klade velký důraz na chybu jako negativní faktor výuky. Dítě se naučí, že jedině autorita má pravdu a snaží se vtěsnat do jejich myslících mechanismů. To jeho samotný vývoj značně pokřiví. Na věci nepřichází pomocí logiky a metodou chápání souvislostí, ale bifluje se. A upřímně, paměť má své limity. Pokud o nějakou sekci nepečujeme, pak jednoduše zapadne.
Pochvala: Cesta do pekel?
Někdo doporučuje dítě chválit, druhý pochvalu zakazuje. Pravda bude asi někde uprostřed. Dělat činnost „jen“ pro pochvalu nevede k pochopení látky, ale závislosti na vnějším ocenění. Na druhou stranu přehlížení úspěchu dítě spíš demotivuje a přestává se snažit „když to stejně nikdo nevidí.“Podobný efekt jako pochvala má „odměna“. Věty typu: „Když to uděláš, můžeš…/ koupím ti…“ vedou jedině k tomu, že bez odměny dítě nebude ochotno přistoupit do procesu učení. Na druhou stranu, ocenění práce a splnění snu mohou mít pozitivní motivační efekt.
Kdo je lepší?
Pozor na (de)motivaci prostřednictvím soutěže. Každé dítě má jiný typ myšlení, uvažování, vstřebávání informací. Zatímco jeden vystřelí násobilku i o půlnoci, druhý si to potřebuje „rozmyslet“. Srovnávání pak bohužel vede víc k demotivaci dítěte a můžete zaslechnout: „Proč bych se měl snažit? Stejně to nemá smysl.“ Zkuste spíš využít spolupráce. I u sourozenců. Ten starší může tomu mladšímu třeba vysvětlit anebo ukázat, co pomohlo v procesu učení jemu.
Myšlenkové zkratky dospělých nefungují
Pokud dítě vysvětlovanou látku nechápe ani po třetím pokusu a vám začíná přeskakovat hlas, uvědomte si, že dítě nemá vaše zkušenosti. Možná je pro něj látka příliš abstraktní. Najděte situaci v běžném životě anebo látku k něčemu připodobněte. Vaše myšlenkové zkratky a vylepšováky nemusí dítě chápat, protože je látka zkrátka v jeho životě úplně nová.
Učení jako přirozený výsledek objevování
Jak je vidět, někdy moc snahy a motivace vede k naprosto opačnému efektu. Pokud přitvrdíme, nedosáhneme lepších výsledků. Obvykle dítě buď zlomíme a ono začne činnost vykonávat, protože chce mít klid anebo ze strachu (z odmítnutí, trestu…) anebo se „zašprajcne“, uzavře do sebe či „uteče“ zpočátku do vlastní fantazie a pak možná i fyzicky. Takže jak na to?
- Síla je v pravidelnosti. Každý den kapka znalostí a látka nebude tak strašidelná.
- Vedle učení také odpočinek. Zejména pokud nastupují emoce jako frustrace, vztek, beznaděj. Dejte si i dny naprosto „bez“ učení.
- Opakujte. Někdy to vypadá jako trest, ale vyplatí se látku pravidelně oprašovat.
- Udělejte si plán, co chcete stihnout např. za týden. Nicméně, jak konkrétně se budete učit můžete zkusit konzultovat s dítětem.Respektujte individualitu a potřebu dítěte.
- Berte známky jako informace, kde je na něčem třeba zapracovat.
- Chyby jsou také výukový materiál.
- Nechte někdy dítě něco opravdu zkazit, aby ochutnalo, jak to vypadá. Lepší teď než při něčem, kdy o něco opravdu půjde.
- Zařazujte učení do běžných denních činností. Vážení mouky, samostatný nákup, dopis babičce či kamarádům, kreslení.
- Zapojte do učení všechny smysly – díky tomu propojíte i funkčnost hemisfér a mozek pracuje výrazně efektivněji. Navíc, ne každé dítě je schopné se učit v sedě. Pokud mu u násobilky pomůže tleskání nebo skákání po jedné noze, proč ne.
- Vynechejte stěžování si před dítětem u známých: „To ten náš kluk není schopen…,“ protože to mu rozhodně nepomůže.
- Čtěte. Mnoho věcí se dítě naučí prostým posloucháním příběhů. Ukažte mu sílu příběhů, ono je pak bude vyhledávat samo.
- Doba je moderní, nebojte se využít výukových aplikací na mobilu nebo počítači.
- Navštivte některý z výukových parků, které vysvětlují například fyziku nebo chemii doslova hrou a jasnými pokusy (např. Techmania v Plzni, Vida Centrum v Brně, a další).