Jsou děti opravdu agresivnější, více nevychované než byly za časů našich babiček?
Ve společnosti převládá v posledních letech názor, že děti jsou agresivnější, nevychovanější a celkově nezvladatelnější než za časů našich babiček. Kde se stala chyba? Představovat si, že se rodí jiné děti než dříve, by bylo trošku jak z filmu sci-fi. Na vině tedy může být jedině výchova. Na mysli máme především tu školní - staletími vyzkoušený, propracovaný systém, který je ověřený, logický a přínosný. Proč ho tedy měnit? Jenže je tu problém. On tak docela logický není. Vlastně je to jeden velký omyl a chaos.
Představte si situaci, ve které se dítě nachází. Od narození má relativní svobodu. Má možnost zkoumat a objevovat, učit se novým věcem, vše si osahat a vyzkoušet. Pak ale nastoupí do první třídy. Celé okolí mu tvrdí, jak se naučí mnoha novým věcem. Ve třídě ho však posadí do lavice, řeknou mu, ať mlčí a jen poslouchá. Tahle situace je pro něj neúnosná. Do druhé třídy většinou už nepřicházejí zvídavé tváře, ale apatické obličeje s úmyslem si to tu „odsedět“.
Škola - zabiják kreativity
Lidé se liší od ostatních tvorů hlavně svou kreativitou. Mají neovladatelnou touhu tvořit, vzdělávat se a poznávat. Ve škole je nutí učit se vše nazpaměť. Vše už je přeci vymyšleno, tak k čemu jsou dobré vlastní myšlenky? Malé děti nejsou ještě zlomeny systémem a poznávání okolního světa je jim vlastní. Ve škole je na ně vyvíjen obrovský tlak. Když je někde tlak, musí zákonitě vzniknout také protitlak. Problémem je, že současný systém je založen na kontrole. Vychází z toho, že lidé jsou zlí a musí se proto naučit být poslušní. A s tím se začíná právě ve školních zařízeních. Tahle nevyhovující situace má za následek nárůst agresivity. Jak se říká: Nejlepší obranou je útok. Agresivita vyplývá z nespokojenosti. Potom přichází druhá fáze. Ve druhé fázi je dítě ve většině případů zlomeno. Stane se apatickou osobností, která vykonává práci, u níž nevidí žádný smysl, je zaměstnán někde, kde ho to nebaví, nemá rád svého zaměstnavatele, ale neřekne mu to, protože nechce mít problémy. Člověk takhle žije nějakou dobu, a potom tomu učí i své děti. Je to nekonečný kolotoč.
Se školou přicházejí i zdravotní obtíže
Zajímavá je tahle skutečnost i z pohledu detoxikační medicíny. Jistě si každý rodič všiml, že po příchodu do školy začne dítě strádat různými respiračními onemocněními. To je dáváno do souvislosti s novým, infekčním prostředím, kde se najednou ocitá. Zdá se to logické. Přijde do nového prostředí, kde na něj ze všech stran útočí množství zákeřných bakterií. Ale co když je to trochu jinak? Děti povědomě tuší, že je zapojujeme do systému. Stres, pocit smutku a svázanosti je podle čínského pentagramu spojený s okruhem plic. Ten hraje hlavní roli v imunitě organismu proti různým infekcím. Plíce jsou taková naše brána do těla. Navíc jsou velmi citlivé na všechny toxiny, které musíme vdechovat a s kterými se setkáváme jako první (smog, chemické výpary, těžké kovy…).
Jak vidíte, dětský organismus se musí potýkat s mnohými zátěžovými situacemi a navíc ještě odrážet toxiny z vnějšího prostředí. Útočí toho na něj opravdu mnoho. Při všech potížích, které děti mají nebo které se na ně teprve chystají, pomohou tzv. informační přípravky, které navozují detoxikaci.
Uschooling
Zajímavý systém vzdělávání, který by zabránil jakémukoli uvedení dítěte do procesu, kterého se nechce zúčastnit, se jmenuje Unschooling. Je výjimečný především tím, že vychází z koncepce svobody dítěte. Zkráceně řečeno, dítě se má učit, až když opravdu chce. Kritikové by mohli namítnout, že to nebude chtít nikdy. Tohle učení však vychází z jedné důležité dětské vlastnosti, kterou je zvídavost. Děti si sami řeknou, kdy je začne něco zajímat a kdy už jsou unavení, jestli chtějí látku vysvětlit od učitele, nebo se učit sami z knížek, a i to, kdy už je všech těch informacích tak akorát dost a jde se obědvat (na přípravě jídla se mimochodem také musí podílet). Myslíte si, že takové svobodné učení musí být pěkný chaos? To byste se mýlili. I tady jsou děti vázány určitými pravidly. Nemohou například proležet celý den v posteli, sledovat televizi, či počítač nebo se sebrat a odejít. Škola má navíc školní radu, která zajišťuje určitý řád. Ta se schází dvakrát do týdne. Žák i učitel tu má stejně důležitý hlas.
Summerhillská škola
V roce 1921 se rozhodl pan Alexander Sutherland Neill založit školu v Hellerau v Německu jako součást Neue schule (Nová škola). Hlavní myšlenkou, kterou byla a je poháněná, je demokracie a to nejenom pro učitele, ale i pro žáky. Summerhill je škola, kam děti nemusí chodit. A pokud tam chodí, tak ve velké míře rozhodují o tom, co se tam budou učit a kdo je bude učit. Tahle škola byla první svého druhu dodržující zásady alternativního školství a dala tak příklad mnohým dalším školám. Dokonce i do České republiky začínají pronikat myšlenky přirozeného učení a alternativní školská zařízení se pomalu rozrůstají. Pokud vás idea tohoto školského systému zaujala, jejich kompletní seznam naleznete zde: http://www.svobodauceni.cz/svobodne-skoly.