Vývoj dítěte prochází různými fázemi. Mezi jednu z nejnáročnějších patří i separační úzkost. Co s ní?
Sladký andílek, který rozdává úsměvy na každou stranu a zvědavě zkoumá náruč, do které ho maminka půjčila tentokrát. Tak to bylo včera. Dnes se vás pološílené dítě drží jak klíště, slzy velikosti paraořechu se koulí z vyděšených očí a zvukový doprovod trhá uši i sousedům. Vítejte v období, které se odborně nazývá separační úzkost. Lze s ní něco udělat?
Separační úzkost: Dítě zahlédlo oddělenost
První rok dítěte je značně turbulentní. Představte si, co všechno zvládlo! Z miminka, které „jen“ leželo, spalo a vylučovalo, občas zakňouralo nebo si poplakalo je najednou více či méně pohybující se jedinec, který často zvládne svá první slova a zvědavě ochutnává svět. Někdy mezi 6. a 18. měsícem si dítě pomalu začne uvědomovat, že věci i lidé ve světě jsou v určité rovině od sebe oddělené. Že dítě a maminka nejsou jedna bytost, ale bytosti dvě. A to ho může pořádně vyděsit. Má tendenci se do té bezpečné jednoty vrátit, schovat se k té své „bohyni“, která pro něj je celým světem. Separační úzkost je na světě.
Separační úzkost: Maminko, neodcházej
Mnoho rodičů napadne, že separační úzkost půjde překlenout tím, že dítě bude zvyklé na oba rodiče, případně prarodiče. Situaci to rozhodně usnadní, ale ne vždy vyřeší. Přeci jen, matka má ve vztahu k dítěti trošku náskok. Vždyť jej devět měsíců nosila ve svém těle. Dítě během separační úzkosti často ignoruje nejen otce a prarodiče, ale i starší sourozence. V jeho očích jde zkrátka o život a chce to jediné, co (podvědomě) zná nejlépe – matku. Během separační úzkosti se mohou objevovat i strachy ze tmy, dítě může „vidět“ strašidla, případně pláčem a křikem reagovat na situace, které mělo dříve rádo. Například hra na schovávanou, houpání na houpačce apod. začne být neřešitelným stresem.
Jak minimalizovat projevy separační úzkosti?
Bylo by fajn, vyjmenovat zde jasné body, které když splníte, vše se v „dobré“ obrátí. Jenže tak jednoduché to není. Separační úzkost je obdobím, kdy dítě buduje také důvěru ve své schopnosti. Navíc si vytváří vztahy se svým okolím a také s vámi. Hledá jistoty ve světě bez jistot. Vaším úkolem je víceméně usnadnit mu toto období, nikoli jej „zakázat“ či tvořit představu, že když se bojí, je špatným. Separační úzkost je náročná pro všechny, ale je přirozenou fází vývoje. Jak tedy získávat plusové body? 
- Neodcházejte pokoutně. Odvrácení pozornosti je „jen“ krátkodobý úspěch. Výsledkem bude totiž ještě vyšší závislost a kontrola, co děláte, abyste mu zase nezmizela.
- Když potřebujete odejít, odejděte. Ať už jdete na pracovní schůzku anebo si užít 15 minut venku bez dětského klíštěte na noze, jakmile chcete odejít, neprodlužujte loučení. Dejte pusu na tvář, ujistěte dítě, že se vrátíte a odejděte. Ano, trhá to srdce, ale na zvládnutí této fáze musíte být v pořádku hlavně vy.
- Fyzický kontakt je důležitý. Zapomeňte na rady, že dítě se musí vyřvat. Těch pár dní, týdnů či měsíců je ve srovnání se spokojeným životem dítěte v budoucnu prostě dobrá cena. Pokud vás potřebuje při usínání, buďte tam. Pokud během dne potřebuje tulení, tulte se. Oběd, úklid i termín odevzdání počká.
- Jestliže potřebujete hlídání, dejte dítěti dost času, aby si na chůvu/babičku zvyklo.
- Tlukot srdce matky je nejvíc. Pořiďte si klokanku nebo šátek a po vzoru domorodých kmenů dítě k sobě přivažte. Ideálně na záda. Dítě vnímá vaše srdce, vaše pohyby, a navíc může být součástí děje. Výsledkem je nejen posílení těch správných svalů, ale také blízkost.
Separační úzkost dítěte prověří vztah
Právě toto období je pro řadu párů zlomové. Co nefungovalo doteď, se ještě víc komplikuje a i to, co fungovalo, se často rozbíjí. Dítě jednoduše vrazí pomyslný klín mezi rodiče. Pokud je v rodině dětí víc, pak se situace často úplně vyostří. Matka v rauši hormonů a obklopena dětmi s „žádostmi“ o pozornost jednoduše místo romantické chvilky s partnerem potřebuje spíš horkou vanu, alespoň hodinu spánku či procházku na vzduchu. Není divu, že partner se cítí odstrčený. Svým způsobem je. Ačkoli děti vztah změní, nemusí jej zničit. Partnerství je dětem nadřazeno, proto je třeba i na této oblasti „pracovat“. Zkuste mluvit o svých potřebách, možnostech, úzkostech i strachu. Pozor však na obviňování či hodnocení druhého, mluvte výhradně o sobě a svých pocitech či myšlenkách. Nespekulujte, kdo co si „asi“ myslí. Intimní oblast podporujte třeba polibkem na dobrou noc, dotykem či obejmutím.