První dítě je velká změna. Z páru se stanou rodiče. Zatímco mateřská role je celkem jasná, otec se často hledá.
„Už se těším, až si zakopeme!“ „Tohle ho určitě bude bavit.“ „Já ji budu před nápadníky chránit brokovnicí.“ Silácké věty, které tatínek často pronáší s nadšením a jistou pýchou, i když je plánované miminko ještě na cestě. Nadšení pravděpodobně trvá ještě chvíli po porodu. Bohužel velmi rychle zjistí, že než přijde „jeho“ chvíle s kopáním či brokovnicí uteče ještě hodně vody a on bude muset čelit řadě přirozených, ale nových situací. To s ním může zamávat.
Mateřské klíště
První šok může pro partnera být, že dítě minimálně první rok nekompromisně vyžaduje matku. Není se čemu divit, mají 9 měsíční náskok a matka je pro dítě symbolem bezpečí, dodavatel potravy a bohyně v jednom. Je pro dítě zkrátka celým světem. Otec v tuto chvíli je velice důležitý, tvoří pevný rámec rodiny, chrání ji a zabezpečuje. Dítě zná pravděpodobně jeho hlas, takže se i u něj cítí bezpečně (pokud je však nakrmené a odhodlané objevovat). Ve velmi zjednodušeném scénáři je otec v tuto chvíli pro dítě spíš jakýmsi zpestřením. Tolik tradiční a energeticky vyrovnané pojetí. To, jak to v konkrétní rodině bude a jaké návyky si vybuduje je samozřejmě ryze soukromá záležitost, podstatné v tuto chvíli je, že dítě má v instinktech uloženu jasnou zprávu – přežít = matka. A to otce může trochu rozladit.
První kroky
Jakmile se dítě trochu rozkouká, převalí, posadí a rozchodí, svět začne být zase o trošku větší. Matka je samozřejmě stále středobodem, ale zajímavý začíná být i otec. Je tím, kdo s ním dělá všechny ty jiné věci, na které matka nemá čas, energii a často ani talent. Je skvělé, když se v této chvíli dokáže muž tak trochu vrátit do klučičích let a jednoduše si s dítětem zablbne. Problém je, že v tuto chvíli bývá otec již několik týdnů/měsíců vystrnaděn do obýváku na gauč, na intimnosti s manželkou už má jen mlhavé vzpomínky a kruhy pod očima jasně naznačují, že toho spánku také moc nenabral. A bohužel viníkem je prohlášen…, ano, kojenec. Je třeba si však uvědomit, že toto období hodně rychle pomine. Ano v danou chvíli to vypadá, že nikdy neskončí, ale kontakt otce s dítětem v této fázi formuje i jejich další vzájemný vztah.
Válka mužů vs. z dcery princeznou
Někdy kolem třetího roku, kdy se dítě přesouvá do batolecího věku se stává tzv. osobností. Pomyslně se odděluje od matky a uvědomuje si své fyzické hranice těla a s tím i své „já“. Na otce čeká velká zkouška. Pokud je dítětem syn, bude si muset otec „uhájit manželku“. Syn s ním musí bitvu tzv. prohrát. Role v rodině tím začnou být jasnější. Nejde samozřejmě o nedostatek lásky, spíš první kroky k vnímání vzájemných vazeb. Je velice důležité, aby dítě mělo své „místo“ v rodině, jinak může syn matce „nevědomě“ nahrazovat partnera (ostatně není výjimkou, kdy svobodní třicátníci/čtyřicátníci žijí s matkou a nejsou schopni si najít partnerku). To samé platí o dcerkách, jen tuto bitvu hraje maminka s dcerou. Otec v ní může vidět svou princeznu, ale partnerku má jinde…
Bude z tebe chlapák
Vždy záleží na povaze dítěte i otce, často je však v očích otce vidět radost a „pýcha“, pokud se dítěti něco povede. Bohužel někdy se snaží dítě motivovat až moc silou. To může vést spíš opačným směrem, kdy se dítě šprajcne a nechce pokračovat. Je tedy skvělé, pokud si jde otec se synem zakopat bez toho, aby na syna ječel co pět minut, že bodlem to nejde, placírkou! V batolecí době je také potřeba si s dítětem hlavně hrát. Ukazovat mu možnosti, učit ho přirozeně. A zde přichází právě ta chvíle začít realizovat všechny ty věty z těhotenství. Zde nastupují všechny ty plány s až… Ano, člověk je utahaný z práce, ale opět je třeba připomenout, že tento čas se nevrátí. Pokud otec není zde, vztah se pak buduje o to hůř.
Co mám dělat s holkou?
Mnoho otců má paradoxně trošku problém s dcerami. Často z nich vytvoří tak trošku kluka. Některé se dají, jiné se brání. Těm prvním nevadí opravovat auta, hrát fotbal a stavit stan, ty druhé autu připraví postýlku, na fotbal se vybaví sandálky s jednorožcem a ve stanu zásadně spí pod peřinkou. Tyto malé dámičky však také potřebují svého hrdinu. Brokovnice ještě potřeba není, ale určitě meč, postavička koně nebo přemožený drak je skvělou variantou. Většina dětí ocení přírodu, choďte s nimi ven, ukazujte jim a vyprávějte. Nechte je pomáhat na zahradě – sekat dřevo, uklízet polínka, shrabat listí nebo trávu, sbírat jablka. Cokoli, co děláte. Ano, bude to trvat déle, ale budete hrdinou.
Otec nebo táta?
Co říci na závěr? Snad jen: Otcové hledejte, poslouchejte sebe i děti.Ne vždy jde vše podle plánu (to je spíš zázrak), ale jste moc potřební. Vaše role může vypadat různě, a hlavně se s časem mění. To, že váš syn je spíš na parkur než na hokej nic nemění na faktu, že ocení, když pro něj budete podporou. A to, že holčička miluje balet místo basketu vám přinese nové znalosti a výzvy. Jak říká jeden citát: „Otcem se stanete automaticky narozením dítěte. Tátou až svým chováním při výchově.“ Podpořte dítě v tom, co ho baví. Ukažte mu, jak to děláte vy, ale nenuťte ho do vaší cesty. Podržte ho v momentech, kdy to bude potřebovat. A hlavně, mějte ho prostě rádi, bez podmínek a plánů. To, co zasejete v batolecím věku, se vám s láskou vrátí až přijde čas.