Rozdíly mezi chlapečkem a holčičkou jsou nejen vidět. Skrývají se také v mozku.
Fakt, že jsou kluci jiní, než holčičky vám potvrdí každá maminka se dvěma dětmi - párečkem. Kromě těch fyzických, které jsou patrné na první pohled, jsou velké rozdíly také v mluvě, vývoji či fyzické zdatnosti. Tajemství se skrývá v jejich mozku.
Práce ženského a mužského mozku vykazuje už od dětství určité rozdíly. Bylo prokázáno, že levá mozková hemisféra se u dívek rozvíjí mnohem rychleji, než u chlapců. A protože tam leží řečové centrum, naučí se chlapci zpravidla mluvit později než dívky. Tento rozdíl se ale časem vyrovná a naopak, dochází k situaci, kdy pravá hemisféra – oblast mozku odpovědná za řešení vizuálních a prostorových problémů, si dává načas zase u dívek. Holčičky tedy mívají častěji horší prostorovou orientaci a představivost. Některým to zůstává i v dospělosti, takže buďme spravedliví, malí a velcí kluci nejsou nijak opožděnější, a to i přesto, že holčičky mají spojovací „most“ mezi hemisférami širší.
Holčičky mají širší spojovací "most" mezi hemisférami
Nejčastěji diskutovaný rozdíl mezi mužským a ženským mozkem se týká skupiny nervových buněk spojujících pravou a levou hemisféru. Tento most, corpus callosum, je podstatně větší u ženského mozku a to může vysvětlovat jisté rozdíly mezi mužským a ženským procesem myšlením. Co to znamená v praxi? Mužský mozek má tendenci se specializovat, každá funkce je přesně lokalizována do určitého centra, malý i velký muž umí výborně oddělovat a ukládat informace. Naproti tomu mozek dívky a ženy funguje globálněji, hemisféry jsou lépe propojeny, vzájemně bezvadně spolupracují a společně zpracovávají informace. Navíc dokážou lépe pracovat s intuicí a pamětí.
Kluci mají v hlavě krabice, holčičky klubko drátů
Populární americký pastor Mark Gungor o těchto rozdílech velmi vtipně mluvil v jednom ze svých nejzábavnějších kázání, kdy přirovnal mužský mozek k mozku plnému krabic, kde má v ka
ždé krabici určitá oblast života své jasné místo, krabice se nedotýkají, jejich obsah se neprolíná a vždy je „otevřena“ jen jedna krabice. Naproti tomu dívky a dámy mají prý v mozku klubko drátů, ty se dotýkají, prolínají, vše je propojeno, vše souvisí se vším. Možná i proto bývají už v dětství chlapecké a holčičí hry i způsob hraní, přemýšlení a komunikace jiný.
Každé dítě je jedinečné
I přes všechna vědecká bádání, výzkumy či kázání, se dítě stejně nakonec vyvine většinou tak, jak to má být. Ne všechny holčičky jsou panenky a ne všichni chlapečci raubíři. Každé dítě je jedinečné a přináší do světa charakteristickou osobnost, která je z velké části utvářena svým okolím. Tedy hlavně vámi, rodiči.