Věděli jste, že existuje osm druhů pláče miminek? Pokud je rozeznáte, dokážete dítě utišit rychleji.
Každé miminko někdy pláče. Když ovšem pláče několik hodin denně, je to pro maminku (i tatínka) peklo…. Proč pláče, jak ho rychle utišit, nechybí mu něco, není nemocné, jak mu pomoci? Tyto a další otázky se honí hlavou každé mamince, zejména prvorodičce. V tomto článku si představíme osm hlavních důvodů pláče miminek, a také si vysvětlíme, proč není dobré nechávat miminka vyplakávat.
Doktorka Martina Kašparová z Centra komplexní péče pro děti s poruchami vývoje při FN Motol, jehož součástí je i poradna pro nadměrně plačící kojence uvádí: „Pláč novorozence a kojence je stresující sám o sobě. Je známo, že jde o jeden z nejnepříjemnějších zvuků, bez ohledu na to, že jej vyluzuje milované dítě. Dětský pláč obecně vyvolává napětí a stres. Všimněte si chování lidí například v autobusu. Když tam začne plakat dítě, jsou najednou všichni nervózní.“
1. Aktivuje mozek
Žádný jiný hluk nedokáže vyvolat tak intenzivní efekt jako dětský pláč. Podle výzkumu Oxfordské univerzity totiž pláč dítěte aktivuje primitivní část mozku dospělého, která na tento zvuk reaguje ještě dřív, než ho vůbec stihne mozek zpracovat. Ne každý novorozenec brečí několik hodin denně v kuse.
2. Hlad a únava
Děti nejčastěji pláčou, protože mají hlad, případně jsou unavené. Pokud miminko vyžaduje mléko, často si saje pěst nebo prsty, případně si pomlaskává. Pláč bývá rytmický, postupně se stává hlasitějším a neutišitelným. Jestliže ho necháte příliš rozjet, může být k neutišení a nebude schopné sát. Když je dítě naopak unavené, různě se ošívá, případně si tře oči a má skelný pohled. Pláč bývá nezvučný a přerušovaný, zpočátku se může projevovat spíše jako brblání, ale postupně nabírá na intenzitě.
3. Přílišná stimulace
Přišla k vám návštěva a všichni chtějí miminko chovat a pusinkovat? Nebo jste právě ukázala miminku všechny jeho hračky? Možná má pocit, že už bylo podnětů dost a že nastal čas na trochu klidu. Upozorní na to tím, že se od sebe jakoby pokouší odstrčit nepříjemné předměty, ale také lidi. Pláč bývá krátký a může znít i trochu jako smích (výsměch).
4. Bolest
Pláč z bolesti už byl naznačen výše. Bývá pronikavý, vysoký a od začátku velmi intenzivní. Mohou v něm být delší pauzy, jak se miminko snaží popadnout dech. Může se také mračit a mít zavřené oči, zatímco pusinka zůstává otevřená. Jeho tvář zračí napětí.
5. Nemoc
V případě nemoci se pláč stává slabším a určitým způsobem žalostným, někdy ale i vysokým a nepřetržitým. Obvykle jej doprovázejí i další symptomy, například horečka nebo kašel, které vám naznačí, že se s dětským tělíčkem něco děje.
6. Nepohodlí
Možná miminko nebaví ležet na zádech v postýlce, vadí mu mokrá plínka nebo patentky na overalu. Vypadá netrpělivě, spíš nespokojeně bručí než pláče. Může trvat celkem dlouho, než se bručení přemění v plný pláč. Pokud ale nezareagujete, dočkáte se!
7. Strach
I kojenec už zná strach, může ho vylekat třeba cizí tvář nebo hlasitý neznámý zvuk. Když pláče z tohoto důvodu, oči většinou zůstávají otevřené a dítě má pronikavý pohled. Může také odvracet hlavičku od zdroje leknutí. Pláč průběžně graduje, až skončí výbušným záchvatem. Zkuste miminko pochovat, nebo ho alespoň pohlaďte a klidně na něj promluvte.
8. Kolika
Určité procento dětí v prvních týdnech či měsících svého života brečí velmi intenzivně, často celé hodiny. Pláč bývá neutišitelný, velmi ostrý a intenzivní a doprovází jej zrudnutí, propínání, občas i jakási křeč. Podle Martiny Kašparové na tento typ pláče často žádná rada nezabírá. „Pláč prochází vývojem spolu s dítětem. Koliky nebývají vždy způsobeny problémy s bříškem. Podle zkušeností z poradny bývají velmi často spojeny spíše s určitou nezralostí nervového systému. Dítě je během prvních tří měsíců svého života více dráždivé, má zvýšené svalové napětí, jsou přítomny takzvané novorozenecké reflexy. Důležité je volit klidné místo ke spánku i dennímu pobytu, neměnit je.“
Tip Bambi klubu - nenechávejte své dítě vyplakat!
Kojenec nepláče jen tak. Je tedy důležité se alespoň pokusit zjistit příčinu slziček. Praktiky našich babiček a matek, jimž se doporučovalo, aby dítě raději nechaly vybrečet, se dnes už odsuzují. Je pravda, že pokud plačící miminko odložíte do vedlejší místnosti, časem opravdu brečet přestane. Neznamená to ale, že jste „vychovala“ hodné dítě, to jen pochopilo, že jeho potřeby zůstanou bez odezvy a rezignovalo. Psychologové jsou navíc přesvědčeni, že z miminek, která rodiče nechávají vyplakat, později snáze vyrostou jedinci se sklonem k depresím.