Život lze chápat jako cestu, na které postupně získáváme zkušenosti, s jejichž pomocí tvoříme svůj příběh.
Jinými slovy lze život chápat jako proces učení. Ačkoli je každý životní příběh jedinečný, máme nástroje, jak si některé situace minimálně ulehčit. Základem je naučit se efektivně pracovat s informacemi, vyhodnocovat je, spojovat do logických celků a následně zkušenost z nich vyplývající zařazovat do života. A tento proces začíná velmi brzy. V dětství.
Vlivy na život i učení
Každý jedinec na svět přichází s určitou výbavou, kterou můžeme shrnout do dvou kategorií genetickou a epigenetickou. Zatímco genetická lze do určité míry změřit a uvidět, je zapsána v našich buňkách pomocí aminokyselin, s epigenetickými vlivy je to složitější. V rozšířeném pojetí mezi základní epigenetické vlivy patří:
- životní styl – od stravy, přes sport, odpočinek, po dobu strávenou s elektronikou,
- příběhy předků – i ty, o kterých nemluvíme, nebo které neznáme,
- hodnotové nastavení rodičů i jejich vztah, atmosféra v domácnosti,
- hodnoty společnosti, ve které žijeme – nejen úzká rodina, ale i třeba školka, škola, čtvrť, město…,
- emoční prožívání, zvládání stresu a ohrožení, míra sebeuvědomění, schopnost budovat a udržet si vztahy…
Všechny tyto vlivy a ještě mnohem víc tvoří jakýsi balíček, který jedinci určité oblasti zjednodušuje, jiné poněkud komplikuje. Nejsou omluvou ani výmluvou, jsou to „pouze“ faktory, se kterými je třeba počítat a případně nalézt jiný způsob podávání informací.
Informace není moudrost
Důležitým faktorem při tréninku mysli je fakt, že sběr informací ještě nevede k vědomostem nebo dokonce moudrosti. Pokud s informací neumíme pracovat, je spíše zátěží než přínosem. Informace začínají být zajímavé teprve tím, když je spojujeme do určitých celků (ne vždy jsou „logické“ v tradičním slova smyslu) a zároveň k nim přidáváme nějaký osobní prožitek nebo emoci. Pokud jsou informace „jen“ v hlavě rády se zapomínají. Informace má svou hodnotu vždy jen v určitém kontextu. Zatímco 1+1 jsou v matematice 2, ve vztazích to je i 3 a více… Schopnosti spojovat informace do celků se říká vědomosti. Moudrost je pak schopnost uplatnit tyto vědomosti tak, aby můj život (a třeba skrze mé bytí i život mého okolí) získal vyšší kvality (vnitřní spokojenost, radost, nadhled, soucit…). Moudrost je vidět věci a souvislosti z nadhledu, ale zároveň je to schopnost své znalosti upozadit a nahlédnout na věci nově. Moudrost není samozřejmým důsledkem vědomostí. Víc znalostí ani vyšší věk nejsou zárukou moudrosti, stejně jako nižší věk ani méně znalostí nejsou její bariérou.
Vše má své správné místo i čas
Děti zpočátku informace jen sbírají. Zejména ty malé – vše je zajímá, vše ochutnávají. Teprve rodičovské vedení, státní instituce, ale i ony samy si tyto posbírané informace postupně dávají do souvislostí. Cesta k moudrosti je pak individuální cestou sebepoznání, kterou člověk, pokud je uvnitřněn a nebojí se výzev zpravidla nastupuje až mnohem později. A upřímně, ne vždy zcela dobrovolně. Pokud se tedy u dětí bavíme o logickém myšlení, pracujeme právě na vybudování určitých funkčních vazeb mezi informacemi. Podle věku dítěte se pak přizpůsobují i hry. Mezi nejdůležitější doporučení patří, abyste hledali takové podpůrné hry, které jsou blízké zájmům dítěte. Když něco dítě odmítne, nezoufejte, jen to zkuste později nebo jinak. Nezapomeňte, že vy mu můžete něco nabídnout, ale spojovat už musí samo. Pokud tam nedojde k vnitřnímu pochopení souvislostí, nebude schopno pak tuto „znalost“ uplatnit v životě správně.
Co když se dítě učit nechce?
Důvodů, proč tomu tak je může být mnoho. Skrytým důvodem však nejčastěji bývá fakt, že dítě dostává „jen“ informace bez souvislostí a kontextu. Nabiflovat se slovíčka z cizího jazyka je sběrem informací a je to nutné k tomu, aby bylo co spojovat. Proč ale přírodověda, vlastivěda, matematika je také „jen“ drilem? Nemá cenu spekulovat nad systémem výuky. Zde byste měli nastoupit vy jako rodič (případně akční prarodič) a souvislosti mu nabídnout. Hledejte a zkoušejte, jak to uchopit. Možná překvapíte i dítě, že ono je to ve finále docela zajímavé. A ano, je to o velké vaší trpělivosti. Zároveň se dítěti snažte vysvětlit, že většina základní školy je o tom naučit se číst, psát a počítat a vše ostatní, co přijmou jim vybuduje cestičky v mysli a každá další informace v blízké i daleké budoucnosti se sem pak snáze zanese. Nebojte se přiznat, že ani vás nějaké předměty nebavily. Zároveň cesta „propadnout“ není ta, která vede k jednoduššímu přežití ve většinové společnosti.
Logické hry pro nejmenší
Nejčastěji se uvádí, že logicky uvažovat začne dítě mez 3–4 rokem. Upřímně si ale připusťme, že systém příčiny a důsledku se dítě naučí mnohem dříve. Dítě je zvídavé víceméně od okamžiku kdy si všimne, že existuje svět i mimo mámu, to bývá kolem jednoho roku života. Nechte je objevovat a postupně přidávejte různé hry. Mezi první patří různé vkládačky nebo navlékačky na tyčku, barevné či tvarové třídění. Kromě logického myšlení se u toho trénuje i motorika. Skvělou volbou jsou různé druhy puzzle. Pro ty nejmenší v dřevěném vyhotovení. Děti od ca dvou let by už mohly zvládnout složitější navlékačky, kdy pomocí různých tvarů a tyček vytvářejí obrázky podle zadání nebo i fantazie. Své místo má také pexeso. Postupně na scénu přistupují hlavolamy a složitější puzzle či tangramy. Skvělé jsou různé konstrukční hračky, kdy je výsledkem například určitá akce.
Logika není matematika
Logika není jen o matematickém odvození vzorce, i když tam lze asi nejsnáze pochopit její princip. Logika je zejména schopnost nalézat řešení v situacích, kde se nacházíte na základě informací co máte, znalostí (informací zařazených do souvislostí) a zkušeností (pozor, i chybných!). Skvěle to demonstrují například Rubikovy kostky, šachy či dáma. Logické myšlení a myšlení v širších souvislostech podpoří také stolní hry s minimem náhody (tedy náš tah není závislý nebo ne zcela na hodu kostkou), strategické hry, případně únikové hry (vedle těch zážitkových existují i karetní varianty). Pokud chcete podpořit i výuku angličtiny, existují aplikace právě s únikovými hrami.
Elektronická logika?
Velkým tématem současného světa je využití elektroniky pro rozvoj dítěte. Stejně jako se vším, i zde je to otázka množství. Každopádně je třeba si připustit, že elektronický svět působí na lidský mozek jinak než fyzický kontakt s hračkou a přítomnost rodiče. Při hrách nejde jen o „zabavení“ dítěte, ale také o rozvoj dalších vlastností. V případě elektroniky se navzdory úsilí tvůrců jedná spíše o pasivní příjem informací, kdy vztahy mezi nimi jsou jasně dané a pokud se poruší následuje „chyba“ a „prohra“. Dítě se neučí objevovat, ale následovat předem dané vzorce bez jasného pochopení souvislostí. Elektronika je zejména u malých dětí hlavně jednoduchý způsob zabití času a vyhnutí se nudě. U starších dětí, které již mají vybudovanou určitou formu osobnosti může začít být o „omezené“ míře elektronika příjemným doplňkem.
A proč se logickým myšlením vůbec zabýváme? Protože s jeho rozvojem máme šanci lépe využít kapacitu svého mozku, efektivněji se pracujeme s pamětí, podporujeme představivost, kreativitu a zároveň se nemusíme zabývat již naučenými kroky. Logické myšlení nám pomáhá zvládnout také tíhu zodpovědnosti, neboť si postupně začneme uvědomovat, že nic není vytržené z větších celků, jen my je musíme umět zahlédnout.