Rozchod rodičů je stresorem pro všechny zúčastněné. Je důležité nepodcenit jeho vliv zejména na děti.
Bez ohledu na to, proč k rozchodu došlo a jaké důvody použijete jako argumenty k tomu, proč je toto řešení „nejlepší“, je to pro dítě rána. V syrové formě jeho chápání světa jednoduše ztratilo své bezpečí. To se následně může projevovat řadou zdánlivě nesouvisejících obtíží, a to jak fyzického, tak psychického rázu. Co patří mezi nejčastější projevy?
Noční můry a děsy
Dítě se budí uprostřed noci s výkřiky, pláčem, často zpocené a zmatené. Někdy je schopno říct, co se mu zdálo, ale nezřídka jde jen o intenzivní a hluboký pocit strachu. Občas je těžké jej i probudit do plného vědomí. Nezlehčujte jeho prožitek, buďte mu nablízku. Pokud je to možné, zkuste si promluvit o věcech, které ho opravdu trápí (např. může mít pocit, že už ho nikdo nemá rád…). Více než slova a logické argumenty však k nápravě vede znovuvybudování jeho sebedůvěry (dítě si často dává rozchod rodičů za vinu) a také důvěry ve vás jako rodiče, že se o něj postaráte a neopustíte ho.
Pomočování
Nejčastěji se jedná o noční pomočování, a to i u dětí školního věku. Na vině nemusí být infekce, ale jednoduše povolení stresu, který dítě během dne drží vůlí pod kontrolou. Dítě se však může začít pomočovat nebo si učůrávat i během bdělosti, kdy pocítí nervozitu nebo úzkost. Dítě netrestejte, nevysmívejte se mu ani mu nevyhrožujte. Vyhněte se větám o tom, že už je velký/á na to, aby se počůrával a že se mu děti budou smát. Je třeba pracovat se stresem, který dítě neumí zvládnout a další tlak tomu neprospěje.
Agresivita nebo apatie
Někdy této fázi předchází zhoršení školního prospěchu, výchovné potíže, nadužívání sprostých slov nebo určitá forma rebelie. Uvědomte si, že agrese i apatie jsou jen jiné strany téže zbraně, jak se vyrovnat s vnitřním psychickým zraněním. Bolest uvnitř je příliš velká, a buď se tedy projeví cíleným ničením vnějšího (agrese) nebo vnitřního prostředí (apatie). Náprava je vždy postupná a bohužel často bolestivá i pro okolí. Přesto se vyplatí vytrvat a touto fází dítě provázet jako dospělý, nikoli se sám chovat jako zraněné dítě.
Zvýšená nemocnost
Občas můžete mít pocit, že dítě si nemoc prostě vyvolá samo pouze myšlenkou… Začíná to stížnostmi na neurčité bolení bříška, nevolností, bolesti hlavy, pokračuje zvýšenou teplotou, nudlemi a kašlem… Je to volání po pozornosti, strach vás nechat samotné, abyste také nezmizeli. Snaha zastavit čas, aby se už nic špatného nemohlo stát.
Problémy s příjmem potravy
Nechutenství ze situace a života se může bohužel přehoupnout i v přejídání nebo naopak nechutenství. Poruchy příjmu potravy čekají hned za dalším zákoutím. Dítě může mít totiž pocit, že když bude „dokonalé“ věci se zase vrátí do normálu případně se už nic dalšího zraňujícího nestane. A tak začne na této nezdravé dokonalosti pracovat...
Poruchy řeči
Koktání může být důsledkem vnitřního emočního vypětí, které dítě není schopno projevit slovy. A tak následuje často křik, brek či běs. Nedostatek nástrojů, jak situaci zvládnout vytváří neustálé napětí, při kterém se nejen nedostává slov, ale mohou projevovat i zhoršenou schopností logických souvislostí. Nezřídka se projevují problémy s ušima (od klasických zánětů středního ucha, po vážnější tinnitus).
Vzorňák
Bohužel i příliš vzorné a hodné dítě může být role, kterou dítě přijalo jako mechanismus, jak náročnou situaci zvládnout. Své emoce zavře do krabičky a ukryje hluboko v sobě a chová se tak „jak se od něj očekává“, často ještě lépe. Doufá v jediné, když bude hodné, rodiče se třeba nerozejdou.
Útěky všeho druhu
Dítě může utíkat k partě, do samoty (zhorší se sociální vazby s vrstevníky), do virtuálního světa počítačových her, k návykovým látkám či jednoduše pryč z domova. Útěkem může být i používání lží a cílené nepřijetí faktu, že se rodiče rozvádí. Je to útěk od situace, kterou nechce. Je třeba si uvědomit, že se jedná o mechanismus, jak chce rozchod rodičů zvládnout, proto zákazy, výhružky, výčitky a tresty jen vše zhorší.
Zamlklost
Může se to jevit jako zamyšlenost, nepozornost, nevnímání okolí. Problém ale je, že dítě myšlenky přestane nejen sdělovat ústně, ale jednoduše se „vypne“.
Vina
Někdy se dítě považuje za hlavního viníka celé situace. Má pocit, že kdyby tu nebylo, rodiče zůstanou spolu. Tento sžíravý pocit obvykle vede k sebenenávisti, pocitům, že nikam nepatří a je „jen“ ničitelem. Tento stav může být nebezpečný, protože dítě si může zkusit i sáhnout na život.
Tématu rozchod rodičů jsme se věnovali v předchozím článku.