V žebříčku stresorů patří rozpad manželství mezi ty s největším dopadem na psychiku a zdraví.
Nebezpeční tkví nejen ve faktu, že tato situace postihne samotné účastníky, ale také jejich okolí. Zásadní vliv má pak na děti a jejich vývoj.
Dynamika vztahu
Vztahy jsou vždy o dynamice, napětí mezi dvěma (a více) prvky. A to se mění, jak se měníme my. Někdy nastanou chvíle, kdy se jeden nebo oba partneři vydají rozdílnými cestami a vzájemné soužití začne být bolestivé. Vyvstane otázka, zda zůstat spolu a pokusit se vztah přebudovat nebo se rozejít. Bohužel i bohudík je naše společnost ve fázi, kdy je rozchod relativně snadnou záležitostí. Žena již nebývá zcela odkázána na partnera a i s dětmi je schopna nalézt útočiště a začít znovu. Ani společnost na rozvedené jedince již nepohlíží skrze prsty... A tak se asi není čemu divit, že se téměř polovina manželství rozpadne. O tom, že se jedná o významné téma svědčí i statistiky. Rozvod každoročně zažije přibližně třicet tisíc nezletilých dětí (celková porodnost se pohybuje okolo 110 000 dětí/ročně).
Proč se to stalo?
O tom, co k rozpadu vztahu vedlo se obvykle vedou dlouhé diskuze. Nejen s přáteli a rodinou, ale i s doprovodem odborníka v oblasti rodinných vztahů či práva. Je dobré si uvědomit, že za rozpadem vztahu nejednou stojí očekávání, které narazilo na realitu. Málokdy jsou věci takové, jaké jsme si je v představách vymalovali a zklamání může vést ke snaze pokřivit skutečnost a manipulovat okolím tak, aby naše představy naplnilo. Tím vzniká nerovnováha a (ná)tlak. Druhá strana obvykle hraje podobnou hru. Vztah je však o výměně a určitém druhu tance, kdy v ideálním případě partneři slyší i stejnou hudbu. Pokud si oba chtějí „jen“ vzít, ale nikdo nechce dát, začne vztah fungovat na dluh. A jako každý dluh, i tento se splácí, i s úroky. Každopádně, ať už je důvodem rozchodu cokoli, je potřeba, aby partneři k tématu přistoupili dospěle a minimalizovali škody a důsledky, které toto rozhodnutí bude mít. Zejména, pokud jsou ve vztahu děti. Právě ony si totiž mohou odnést šrámy, které se jen těžce hojí a i v pozdějším věku mohou být spolu-důvodem řady psychických, ale i zdravotních komplikací.
Vztah je radost i práce
Změna je jedna z mála jistot, kterou máme. Měníme se, navzdory tomu, co chceme, plánujeme nebo si uvědomujeme. A stejně tak se mění ten druhý. Proto jsou rodinné rituály a čas spolu, nikoli vedle sebe tak důležité, dávají možnost vztah aktualizovat. Společné chvíle partnerů by neměly skončit na dně skříně pod nánosy denních povinností. Univerzální rada, kdy ještě zůstat spolu a kdy už odejít neexistuje. Lze však říci, že s první komplikací bychom neměli zavírat dveře a problém (stejně jako nemoc) vzniká delší dobu a vede k němu spousta potůčků, které se rozlijí s pomyslnou poslední kapkou. Na druhou stranu dlouhodobý nesoulad, nespokojenost, hádky, nevraživost či dokonce násilí vede jen ke studenému odchovu všech zúčastněných, což může způsobit stejné, ne-li větší škody jako rozvod.
Když dojde k rozchodu
Pokud pomineme zákonné povinnosti a pravidla slušného, dospělého chování, je dobré vzít v úvahu několik věcí.
- Před dítětem nic nezatajíte – změnu dynamiky rodiny dítě zaznamená mnohem dříve, než dojde k samotnému aktu rozchodu. Obvykle na ni reaguje psychosomatickými obtížemi, změnami chování, zastavením vývoje či úzkostmi. Jeho (často nevědomý) cíl je jasný – udržet mámu s tátou pohromadě. Dítě reaguje, i když se partneři nehádají. Věty, že se nic neděje po nichž přijde „přátelský“ rozchod mu paradoxně mohou způsobit jen větší šok. Stejně tak ostré hádky nejsou něčím, co dítě nutně musí vidět.
- Rozchod rodičů je pro dítě šokem v jakémkoli věku. Na určité úrovni je vnímán jako ztráta, zrada, ohrožení. A to se týká i takové situace, kdy rozchod proběhne v klidu.
- Zůstáváte rodičem. I když můžete svého expartnera nenávidět, pořád má vaše dítě polovinu z něj a expartner je „stejným“ rodičem jako vy. Domluvte se na pravidlech a snažte se je maximálně dodržet. Úplatky v podobě dárků mají krátkodobý efekt a hlavně narůstají stejně jako potřeba drog. Vyhnout byste se měli jakémukoli očerňování či navádění. Na druhou stranu, pokud expartner nejeví zájem, citlivě to dítěti sdělte.
- Dítě není váš psycholog ani kamarád. Nepoužívejte dítě jako zpovědníka, prostředníka nebo obhájce. Důležité momenty rozchodu komunikujte přiměřeně věku dítěte, ale ani ty dospělé nezatěžujte tématy, které s vámi z logiky věci nemůže vyřešit.
- Pozor na úskalí střídavé péče – ne vždy se jedná o optimální řešení, dítě není zboží a rozhodně ne nástroj na zchlazení emocí jedné ze strany.
O tom, jakým dětským reakcím můžete v této fázi čelit se dočtete v dalším článku.